PROČ TO VZNIKLO

Kaczer cup vznikl na základě tragického životního příběhu Jana Kalouse (přezdívaného Kaczer, dle jeho dabované role Dulíka z Kačeřích příběhů), dětského herce a dabéra, jehož hlas jste mohli slyšet z úst Macaulaye Culkina v americké filmové sérii Sám doma, sportovce tělem i duší, syna, bratra, partnera, ale také skvělého kamaráda. 
Honza byl člověk, který miloval výzvy, stále vymýšlel nové způsoby, jak sebe i své okolí posouvat dál. Do každé aktivity šel naplno a měl dar s sebou strhnout lidi kolem sebe. Ve chvíli, kdy propadli jeho sportovní aktivitě, mizel za další výzvou, opět se stoprocentním zápalem. Nerad prohrával a když přeci jen prohrál, vyžadoval odvetu, aby sám sobě dokázal, že jeho tělo zvládne víc. Nezvládlo. Stejně jako mnoha jiným, se ani jemu v dnešní uspěchané době plné stresu nevyhnula deprese. Postupem času, kombinací a výši antidepresiv, které mu byly předepsány, už se nedokázal postavit na brusle, které od dětství tolik miloval (v r. 2001 se dokonce stal vicemistrem ČR v aggressive inline bruslení). Svůj život, i přes veškeré úsilí své milované přítelkyně, ukončil vlastní rukou v srpnu loňského roku. Bylo mu 39 let. 

Kaczer a Štvanice

CITACE PŘÁTEL

Bru No

Vždy velmi vtipný, usměvavý a v dobré náladě, stále středem pozornosti, nápaditý a pro každou špatnost, cílevědomý sportovec a alfasamec, ovšem občas i nespolehlivý rýpálek. V každém případě však dobrý přítel a kamarád. Takové jsou mé vzpomínky na Honzu Kalouse, Kačera.

Jan Bučko

Nedokážu napsat do třech vět jak jsem to s Honzou měl já a kdo byl pro mě, i to nejkratší zabralo víc než A4 a to jsem se snažil. Děsí mě pořád i to slovo byl...už ale není a ani nebudu veřejně rozebírat jakej Kačer byl, co dělal a nedělal, je to zbytečný. Tou strašnou událostí se mu podařilo nás zase dostat k jednomu stolu a trochu spojit. Jsem rád že při vzpomínce na něj snad právě i KaczerCup a jeho účel pomůže někdy, někde, někomu, kdo si neví rady, nebo jen někoho chytnou brusle, cokoli z toho je dobrý...vždycky mě bude mrzet, že jsme nemohli pomoct i jemu. Pokoj tvojí duši Kamaráde, chybíš tu i s tím tvým věčnym rejpáním...

William Walace

O "Kačerovi" jsem slyšel mnoho historek dávno předtím, než jsem se s ním poprvé potkal, kdyby jen zlomek toho, co "se říká" byla pravda, vydalo by to na několikadílný román. Moje seznámení s Honzou bylo vlastně přes FB. Je to asi dva roky zpátky a já tou dobou pracoval v Norsku. Protože všichni moji kamarádi, které máme společné z motorek věděli, že jsem se zbláznil do kol a do triatlonu, dali Honzovi tip, že bych mu uměl poradit s výběrem kola. A tak začala neskutečně dlouhá korespondence o něčem, co nikdo, kdo není blázen do kol, jako já a tou dobou Honza, nedokáže pochopit. Řešili jsme asi milionkrát technické specifikace různých kol, ale protože Honzovi i mě záleželo na designu, bylo důležité i jak to vypadá. Během této nekonečné výměně informací, co on chce a co se dá sehnat a za kolik, jsme si hrozně rozuměli. On byl rád za rady(i když samozřejmě Honza všechno věděl a znal nejlíp) a já byl rád, že je někdo ochoten se o těch cyklonesmyslech, které jsou můj Svět, si se mnou psát hodiny. Vrátil jsem se z Norska a šli jsme spolu kolo koupit - to bylo poprvé, co jsme se viděli. Když promluvil, přiznám se, že jsem se zasmál a vzpomněl jsem si na to, jak jsem byl kluk a koukal na Kačeří příběhy (a hlavou mi problesklo" "ty vole, on vážně mluví jako synovec strýčka Skrblíka). Honza byl jak malej kluk v hračkářství s očima dokořán. Následovala první vyjížďka, kde si hned rozbil hubu, protože se v nejblbější okamžik musel podívat, jak krásně ta přehazovačka řadí. Ale byl to bojovník a ujeli jsme asi 50 km, jeho prvních na silničním kole a byl nadšenej. Z našeho, hodinu a půl trvajícího výletu, jsme asi 15.min. trávili focením "cool frajerskýho bikera". Nejsem si jist, ale Honza na tom kole, které jsme vybírali asi tři měsíce jel jen párkrát. Propadl cyklistice, nadchnul pro ni kolem své kamarády a pak toho nechal. Takového ho znám já, kluka, který do všeho šel na plno a celým srdcem, ale protože jedna věc ho nemohla uspokojit, musel zkusit další a další a chtěl zkusit všechno, co se zkusit dá. Kamkoliv vešel, bylo ho všude plno. Byl člověk, kterého můžete vidět jen jednou v životě, ale budete si ho pamatovat navždy.  

Tereza Herz Pokorná

Milý Honzo, nastal čas vzpomínání pro nás všechny, kdo jsme tě kdy ve svém životě potkali. Ty sám si ho určil a my teď zapalujeme svíce a k nebi posíláme modlitby, omotány do útržků obrazů majících tvoji tvář. Ta má patří nesmírně talentovanému a neobyčejně milému čtrnáctiletému chlapci. Točili jsme filmovou pohádku Císařovi nové šaty podle Hanse Christiana Andersena, a my spolu stáli před kamerou. Byl jsi bystrý, pohotový, hrál výborně a přitom to pro tebe vůbec nebylo jednoduché. Patřila ti jedna z hlavních rolí a většina nás kolem tebe jsme své texty říkali v němčině, jazyku tobě naprosto cizím. Vypadalo to ale, že ti to ani moc nevadí, byl jsi soustředěný, připravený jako naprostý profesionál, jen chvilkama malinko rozpačitý, protože se do tebe zamilovala naše dcera. Bylo jí pět let a kousek a tobě scénář předepisoval zachraňovat ji z maléru, a ještě jí ke konci příběhu dát pár radostných pus. Fotografie jedné z nich dokonce oblétla spolu s filmem kus světa. Omlouvám se dodatečně, že jsme se při natáčení téhle sekvence smáli, protože ti z toho zčervenaly tváře a musel jsi být přepudrován. Moc hezky jsi se k ní choval i když na place bývali často tví vrstevníci a mezi nimi jsi měl kamarády. Přišla-li za tebou, vždy jsi jí věnoval pozornost a vím, že to nebylo, protože byla dcerou režiséra a zároveň i jednoho z tvých partnerů hereckých, ale prostě protože jsi byl gentleman, nechtěl ses dotknout citů malé holčičky. Tak jsme tě poznali, tak jsi zůstal v naší paměti. Na chvilku jsme se stali velkou rodinou a pak se ztratili, jak už tomu ve filmovém světě bývá. Nevím jaké radosti a jaká zákoutí duše jsi pak na své pouti životem poznal, jaké barvy duhy zrcadlil tvůj život, kdo se jak k tobě zachoval, ale vím jistě, že jsi byl nesmírně citlivý a hodný mladý muž, vím, že v tobě sídlila rozbitnosti i veliká síla.

Děkuji, že jsem tě mohla potkat, strávit s tebou kousek společného času, který voněl radostnou energií a dobrodružstvím jednoho pohádkového kluka a již dvacet pět let promlouvá k dětem všech možných národností. Děkuji, že jsi byl a že jsi..

https://www.stylenew.cz/jan-kalous-kdyz-se-zivot-zamota/ 

Michal Hanžl

"Honza, coby vrozený sporťák, vnímal pozitivně moje 4 starty na B7 a tak mě začal tlačit do běhání. To byl prostě on. Vždycky šel do všeho naplno a dokázal s sebou strhnout spoustu lidí okolo. A jen co tomu propadli, on už mizel většinou někam jinam, za jinou výzvou a zase naplno. Pořád ve všem soutěžil. Nevím, proč si vybral mě, snad, že jsem dost chytlavej a věděl, jak mě dostat kam potřeboval, ale díky mu za to. Vděčím mu za svůj první půlmaraton, marathon, odběhanou serii Runczech a dokonce i za ty triatlony, ve kterých pokračuju sám, zatímco on je už zase"jinde". Byl a je pro mě obrovským motivátorem, sportovcem a tahounem a až příští rok proběhnu poprvé cílem celýhoIronmana, on tam bude semnou a naposledy použiji jeho hastag #jednoubuduironman. Je pro mě mega vyzyvatel, co mě posunul a stále posouvá dál ve sportu a možná i lidsky. Každopádně není dne, abych si na něj nevzpomněl, v duchu mu nevynadal, nebo si neřekl.. joo, tohle by tě bavilo.. Prostě chybí!"

Katy Jalo

Je mi ctí se asi naposledy vypsat na Honzovo osobu. Vzpomínáme na něj, ale je to stále velmi citlivé téma. Do konce života nezapomenu na to, když jsem seděla na terase v léčebně s poruchou příjmu potravy, Honza přišel mezi nás, v ruce držel pizzu a tím svým originálním tónem v hlasu prohlásil: "Dáme si?". Všechny holky na něj koukaly jako na blázna a já jsem propukla ve smích. Za těch 14 dní, co tam byl s námi jsem totálně zbožňovala, jaký je, i když jsem věděla, co se za tím jeho úsměvem skrývá za bolest. Honza byl strašně pozitivní pro okolí a za ty dva týdny jsem od něj neslyšela, že mu je zle. Každý den vyprávěl o svých holkách, o tom, jaký má život smysl, jak ho našel ve své přítelkyni a (jejich) holčičce. Pokaždé, kdy přišel z vycházky si sedl na terasu, dal si čokoládu a vyprávěl, jaké měli krásné odpoledne se svou ženou. Byl naprosto svůj, bylo ho všude plno a ten kdo ho jednou za život potkal už na něj nikdy nezapomene, i kdyby chtěl. Je mi líto, že tu není dál a nesleduji, jak se snaží být skvělým kamarádem, přítelem a tátou. Jeho rozhodnutí nás velmi zasáhlo a doufám, že tam, kde je, teď má vše, co mu zde chybělo. Byl skvělý... 

Pavel Vtelenský 

Honza Kačer byl můj kamarád a člověk, který vždy věděl, jak poradit. Znali jsme se téměř 16 let. Za tuto dobu jsem s ním měl i tu možnost strávit nějaký ten čas a poznat ho více. Mohl jsem mu říci všechno. Byl přátelský, laskavý a vtipný, se kterým se člověk nikdy nenudil a nezkazil žádnou legraci. Zvláště si cením jeho vztahu ke mně. Byl obětavý, vstřícný a ochotný mě vždy pomoci. Byl schopný člověku poradit a dostat ho zpět do pohody. Poradit mu jak v soukromém, tak i v profesním životě. Honza mě naučil i to, že je potřeba si užívat každého dne a že si vždy člověk musí jít za svým, aby dokázal, co chce. Proto byl Honza i v některých věcech pro mě vzorem a ve spoustě mých životních rozhodnutí hrál velkou roli. Snad měl i nějaké ty negativní vlastnosti, ale já jsem za těch bezmála 16 let co jsem ho znal, žádných špatných nevšiml. V mém srdci zůstane navždy a vždy mě ho budou připomínat společné chvíle, které jsme spolu prožili.  

Kuba Kohoutek 

Myslím, že Honzu nejlépe vystihnou věty, které jsem od něho slýchával, když mě trénoval.. "Tím, že si o tom budeme psát, tak toho moc neuběhneš. Já taky neumím správně plavat, ale snažím se to naučit. Když ti řeknu, abys ty nohy držel nahoře, tak je tam budeš držet, jinak na tebe jako trenér seru. Ty gumové medvídky Haribo tam máš na co? Abys měl větší břicho? Říkal si, že už je nejíš, tak na co je tady máš? " 

Aaah, co říct... Kačera jsem znal od svých 13-ti let. Tenkrát mi Ultra-Wheels nabídli sponsoring a jelikož měli půjčovnu na Letný, byla to tenkrát i taková jedna z pražskejch základen in-line. Tenkrát se jezdil ještě Vyšehrad, Budějovická, Nová scéna a na Štvanici byl jeden bank a jedna pyramida a verta. Já do tý doby neviděl ani rail natož nějakej fun box, ale za to, co jsem uměl na streetu jsem sponsoring dostal. Podmínkou bylo, že si mě vezmou do parády ostatní kluci.. A tak mě maminka v devět večer vysadila na Želivárně, kde už postávalo asi 10-15 dalších bladers včetně R.Rosenberga.. obří trička, široký kraťasy po kotníky, divočina řev, věk 16-20let, no prostě parta kam chceš dát dítě. Mezi nima i Kačer, kterej mě měl spolu s ostatníma na starost. No mezi nima, Kačer je vždycky vidět a slyšet, jen tak se někam neschová Už tenkrát mi bylo jasný, že je to showman, srandista a naprostý hovado. Nebudu úplně popisovat, co se na těch nočních streetech dělo, kdo byl, tak pamatuje, ale bylo to tenkrát rychlý a šílený, jezdily se downhilly jak prase, schody do metra, jezdilo se za autobusama, tramvajemi i za autem mý mámy, která mě někdy po půlnoci zase nabírala v centru podle toho, kde se končilo. Tak to bylo každej víkend. Před týden jsem dostával školu na Stalinu převážně právě od Honzy. Kačer mě tenkrát učil na railech, učil mě triky, učil mě neposrat se, když si na mě někdo otevřel hubu a nezůstat ležet na zemi, když jsem se rozbil. A hlavně mě učil mít radost ze života, protože to on prostě měl a ta aura dobrý nálady a srandy byla všude kolem něj. Těžko říct, na kolika závodech jsme spolu byli a kolik času jsme spolu strávili na Stalinu, na Spartě, na streetu nebo v autě cestou do Hradce. Kačer byl vždycky pro každou srandu a bylo mu jedno, jestli si ji udělá sám ze sebe, jen ať je prdel. Pro mě byl člověk, co miluje život a umí si ho užít a je rád, když si ho užívají i ostatní. Každej věděl, že bude prdel, když je Kačer poblíž. Prostě byla s ním sranda, vždycky s ním byla sranda... a byl to dobrej kamarád a mě mrzí, že jsem nevěděl, co se děje.. Ondřej Bok

Vracíme se cca 22 let zpátky. Stojí stará sportovní hala Brumlovka, kde se každý týden jezdilo na bruslích v podstatě jenom dokola a občas se dělali nějaký triky. Kdo jezdil, tak to byla jasná volba a pro mě jako rodáka z Michle musel jsem tam být, tuším každou středu. Jezdíme a na chvíli jdu ven, je tam malá zídka, na kterou si zkouším nějaký triky, Honzu (Kačera) jsem znal od vidění jako hvězdu a on mě určitě neznal. Povídá mi "Hele víš jak se ten trik jmenuje?". Říkám, že ne a on povídá "To se jmenuje "pornstar". Kývu jakože jo a on s úsměvem dodá: "to znamená pornohvězda". Jako nevěděl jsem proč se to tak jmenuje, ale už jsem to nezapomněl a tohle první setkaní mám v hlavě jako první setkání. Kolikrát jsem si na to vzpomněl během bezpočtu skvělých session na streetu, výletu do Valencie, závodů, kde když jsem věděl, že tam bude Kačer, budeme se smát od začátku až do konce a taky že jo. Veliký díky, protože bez Kačera, bych nejenom nevěděl, že můj oblíbenej trik je jako pornohvězda, ale taky bych se smál o tisíce hodin míň, kdybych Kačera jako bruslařskou hvězdu nikdy nepotkal. Peace. Michal Dub

Za tu krátkou chvíli, co jsem Honzu poznal .. bohužel na sklonku jeho života, mohu jedině napsat, že to byla neskutečná osobnost, fajn chlap a sportovec.. víc napsat ani nedokážu. David Buchta